Jsem ráda, že očekávaná podložka konečně dorazila. Konečně můžu dávat Danečka na zem, kde bude v bezpečí. A nejen to, jsem přesvědčená, že mu na té zemi bude podstatně líp. Bude mít víc prostoru pro svůj pohybový rozvoj. Bude to pro něj také pohodlnější, protože podložka není ani příliš měkká ani příliš tvrdá, bude se mu na ní podstatně líp hýbat. Aspoň zpočátku, než si svoje pohybové techniky lépe natrénuje. Podložka bude Danečka také stimulovat, neboť je to vlastně puzzle, jehož jednotlivé díly jsou velké asi 30 x 30 cm a obsahují písmena a číslice. Jednotlivé díly, písmena a číslice jsou v různých barvách.

Když Daneček spinkal, vyhradila jsem v obýváku místo, abych mohla playmat složit. Výsledek se mi líbil – různé barvy pěkně místnost oživily. Překvapení bylo připravené, jen jsem musela počkat, až se Daneček probudil.

A Danečkův první dojem? Myslím, že se mu jeho nový playmat líbí. Zvědavě si ho prohlíží a zkoumá povrch materiálu. Ten není hladký a Daneček po něm neustále jezdí nehtíkama. Jezdí tak divoce, až se bojím, aby si ty nehtíky nepolámal. Snad ho ten povrch přestane zajímat dřív, než se tak stane!

Playmat už potřebujeme jako sůl. Je to něco přes týden, co se Daneček začal otáčet a musím říct, že svoji nově nabitou schopnost zručně praktikuje. Moc se mi nechce Danečka dávat na tu studenou zem, kterou máme v obýváku. Je na ní sice koberec, ten ale tu chladnou zem moc nezateplí. Kromě toho z něj nemám nejlepší pocit, jelikož bych řekla, že pouští chlupy a navíc se v tomto domě před naším nastěhováním chodilo v botech, jak je v Anglii zvykem, a přece jen koberec se nedá vydesinfikovat jako podlaha. (Kdybychom ten dům vlastnili, tak bychom koberce odstranili a položili bychom všude v přízemí podlahu. Je to jednodušší na udržování v čistotě a vůbec praktičtější.)

Bydlíme v klasickém anglickém domě, který je nepodsklepený. V obýváku je obrovské okno, které je asi dva metry široké, shora je asi dvacet centimetrů od stropu a dole je asi čtyřicet centimetrů od podlahy. Okno je jen jednoduché a k tomu ještě špatně utěsněné, takže jím pekelně táhne. Obzvlášť, když necháme do obýváku otevřené dveře. Doufáme, že ta podložka, co jsme pro Danečka objednali, poslouží nejen ke hraní, ale trochu také jako izolace od země a hlavně ji budu moct snadno udržovat v čistotě; tím myslím například utřít, když si třeba Danoušek ublinkne. Určitě nepatřím k ženám, které jsou paranoidní, co se týče čistoty v domácnosti a jejichž domov je sterilní. Ne, že bych si libovala ve špíně, ale anglické domy mají tolik nedostatků, že je snad nemožné, aby někdy byly tak čisté, jak jsme zvyklí z Česka. Koneckonců, jak se říká: “čistota půl zdraví, špína celé” aneb “špína v bytě zdravé dítě”. Takže jsem se naučila úklid brát s rezervou a dávám přednost jiným aktivitám, např. procházce v přírodě (pokud teda zrovna neprší, což tady v Manchesteru není tak často). To už ale odbíhám od původního tématu.

Zatím Danečka ještě nechávám na rozloženém gauči, jež tak připomíná menší letiště (140 x 200 cm), a vždycky ho obložím polštáři, aby nespadl. Nebo aspoň já doufám, že by ho polštáře v případném pádu na zem zastavily. Vím, že ho takhle už nemůžu dlouho nechávat, neboť je den ode dne čilejší a i když ho dám k bezpečnému kraji, tak mu netrvá dlouho se přesunout ke kraji nebezpečnému. Už se docela bojím od něj odejít a tak neodcházím na dýl, než pár vteřin. Jen co dojde ta podložka, tak ji složím na zem a ať si na ní Daneček řádí, co hrdlo ráčí. Už aby tu byla, ať se ještě nestane nějaké neštěstí!