Dneska jsme si také všimli, jak Daneček začal posilovat nožičky. Zapřel se o ručičky a chodidla a zdvihl zadeček do vzduchu a pár vteřin vydržel (poprvé to vlastně udělal už včera). A také si pomalu trénuje zvedání na kolínka a pohybuje se zepředu do zadu několikrát tam a zpátky (to jsem si všimla poprvé dneska). No, myslím, že bude do měsíce lozit. Ačkoliv se na to těším, tak se také trochu bojím. Budeme muset doma udělat pár změn, abychom to tu měli víc “baby friendly”, aby se Daneček o něco nezranil. Budu ho muset prostě hodně hlídat.

Co se týče pohybových schopností, tak bych ještě měla dodat, že se Daneček už umí vzpřímit na břiše až po zadeček. V této poloye netráví moc času, jen občas se vytáhne, jako by se chtěl rozhlédnout. Kdy si hraje, tak vetšinou leží na větší části bříška.

Ještě před pár dny byla Danečkova nejoblíbenější hračka nafukovací válec. Docela si s ním vyhrál a taky s ním hodně posiloval svalečky, jak do něj různě plácal ručkama a nožkama. Dokonce se o něj zapíral ručkou v poloze na břiše a tělíčko, rovněž podpírané válcem, vytáhl hodně nahoru.

S tím vzpíráním to musíme brát vážně. Když šel dnes večer Jirka kontrolovat Danečka do postýlky, protože nechtěl usnout a plakal, tak ho prý našel zavěšeného na horním madle a že prý úplně hlavou vykukoval z postýlky. Nevím, jestli to mám brát uplně doslovně, každopádně pro bezpečnost našeho dítěte bychom měli co nejdříve snížit dno postýlky.

Jinak jsem si také dneska všimla, že Daneček začal vyslovovat jasnější slabiky. Hodně říká třeba: “ete, iti, tete, tata”. Jsem zvědavá, kdy přijde první slovo a co to bude.

Dnes jsme byli s Danečkem po dlouhé době na Breastfeeding Group. Je zvláštní, co s ním nové prostředí udělá. Doma je Daneček jako drak a kutálí se po sví podložce v obýváku takovým tempem, že mu 1,5 x 1,8m nestačí. Dnes na skupince se téměř neotáčel a jen pozoroval. Jen na závěr mě trošku pobavil. Začal se sápat na Isabel (o den starší holčička) a chtěl jí sebrat nějakou knížečku. Isabel se ale jen tak nedala. V jeden moment se nad ní Daneček naklonil a šáhl jí na očičko, tak jsem ho mírnila a ručičku mu oddělala. Hned na to pro změnu Isabel šáhla Daneěkovi do oka, tak jsem ji taky krotila a ručku jí sundala. Ta ale hned na to šáhla Danečkovi po oušku a to se mu nelíbilo. Tak jsem ho zase zachránila, ale Isabel se nedala a začala ho za to uco zase tahat a tentokrát se Daneček rozbrečel. To už jsem ho ale opravdu musela předIsabel zachránit. Víte, děti mají děsnou sílu a věřím, že to Danečka docela bolelo. Danečku, ty ses nechal přeprat holkou a nebo jsi byl hodný chlapec, co se s holkama nebije? Mám to až na ten poslední útok natočené na mobilu. Snad se mi to podaří sem časem uploadovat

Jsem ráda, že očekávaná podložka konečně dorazila. Konečně můžu dávat Danečka na zem, kde bude v bezpečí. A nejen to, jsem přesvědčená, že mu na té zemi bude podstatně líp. Bude mít víc prostoru pro svůj pohybový rozvoj. Bude to pro něj také pohodlnější, protože podložka není ani příliš měkká ani příliš tvrdá, bude se mu na ní podstatně líp hýbat. Aspoň zpočátku, než si svoje pohybové techniky lépe natrénuje. Podložka bude Danečka také stimulovat, neboť je to vlastně puzzle, jehož jednotlivé díly jsou velké asi 30 x 30 cm a obsahují písmena a číslice. Jednotlivé díly, písmena a číslice jsou v různých barvách.

Když Daneček spinkal, vyhradila jsem v obýváku místo, abych mohla playmat složit. Výsledek se mi líbil – různé barvy pěkně místnost oživily. Překvapení bylo připravené, jen jsem musela počkat, až se Daneček probudil.

A Danečkův první dojem? Myslím, že se mu jeho nový playmat líbí. Zvědavě si ho prohlíží a zkoumá povrch materiálu. Ten není hladký a Daneček po něm neustále jezdí nehtíkama. Jezdí tak divoce, až se bojím, aby si ty nehtíky nepolámal. Snad ho ten povrch přestane zajímat dřív, než se tak stane!

Playmat už potřebujeme jako sůl. Je to něco přes týden, co se Daneček začal otáčet a musím říct, že svoji nově nabitou schopnost zručně praktikuje. Moc se mi nechce Danečka dávat na tu studenou zem, kterou máme v obýváku. Je na ní sice koberec, ten ale tu chladnou zem moc nezateplí. Kromě toho z něj nemám nejlepší pocit, jelikož bych řekla, že pouští chlupy a navíc se v tomto domě před naším nastěhováním chodilo v botech, jak je v Anglii zvykem, a přece jen koberec se nedá vydesinfikovat jako podlaha. (Kdybychom ten dům vlastnili, tak bychom koberce odstranili a položili bychom všude v přízemí podlahu. Je to jednodušší na udržování v čistotě a vůbec praktičtější.)

Bydlíme v klasickém anglickém domě, který je nepodsklepený. V obýváku je obrovské okno, které je asi dva metry široké, shora je asi dvacet centimetrů od stropu a dole je asi čtyřicet centimetrů od podlahy. Okno je jen jednoduché a k tomu ještě špatně utěsněné, takže jím pekelně táhne. Obzvlášť, když necháme do obýváku otevřené dveře. Doufáme, že ta podložka, co jsme pro Danečka objednali, poslouží nejen ke hraní, ale trochu také jako izolace od země a hlavně ji budu moct snadno udržovat v čistotě; tím myslím například utřít, když si třeba Danoušek ublinkne. Určitě nepatřím k ženám, které jsou paranoidní, co se týče čistoty v domácnosti a jejichž domov je sterilní. Ne, že bych si libovala ve špíně, ale anglické domy mají tolik nedostatků, že je snad nemožné, aby někdy byly tak čisté, jak jsme zvyklí z Česka. Koneckonců, jak se říká: “čistota půl zdraví, špína celé” aneb “špína v bytě zdravé dítě”. Takže jsem se naučila úklid brát s rezervou a dávám přednost jiným aktivitám, např. procházce v přírodě (pokud teda zrovna neprší, což tady v Manchesteru není tak často). To už ale odbíhám od původního tématu.

Zatím Danečka ještě nechávám na rozloženém gauči, jež tak připomíná menší letiště (140 x 200 cm), a vždycky ho obložím polštáři, aby nespadl. Nebo aspoň já doufám, že by ho polštáře v případném pádu na zem zastavily. Vím, že ho takhle už nemůžu dlouho nechávat, neboť je den ode dne čilejší a i když ho dám k bezpečnému kraji, tak mu netrvá dlouho se přesunout ke kraji nebezpečnému. Už se docela bojím od něj odejít a tak neodcházím na dýl, než pár vteřin. Jen co dojde ta podložka, tak ji složím na zem a ať si na ní Daneček řádí, co hrdlo ráčí. Už aby tu byla, ať se ještě nestane nějaké neštěstí!

Daniel’s nape trauma was affecting his spine muscles down to his hips. He had difficulty to turn to one side and pick up things. We had visited physiotherapist from RL-Corpus, s.r.o. who applied some of Dr. Vojta method exercises, which we carried out at home as well. We can see major improvement just in 10 days.

Our son Daniel was bornin St. Mary Hospital, Manchester. We have chosen his name very pragmatically based on the prenounciation, spelling and content of diacritical characters in his name, because we live in Great Britain, where prenounciation of the name Daniel is similar to czech prenounciation. Daniel was born with weight 2,82kg and he measured 47cm in length. You can see more of his photos in Daniel’s photoalbum.