Mar

2

Pozvání landlorda

Filed Under Living in England | Leave a Comment

Včera jsme se domluvili s Jirkou, že zítra pozveme našeho landlorda (majitele domu, který si pronajímáme) na návštěvu a oznámíme mu, že se chceme na konci května odstěhovat natrvalo do Čech. Podle smlouvy máme výpovědní lhůtu jeden měsíc, ale když už jsme si jistí, že se budeme stěhovat, chceme mu dát co nejvíc času, aby si mohl najít za nás náhradu. Během svého tříletého pobytu v jeho domě jsme si koupili nějaký nábytek, a tak bychom rádi věděli, jak s ním naložit. Chceme landlordovi nabídnout si ten nábytek za poloviční cenu od nás odkoupit, pokud bude mít zájem. Bylo by dobré se dohodnout dostatečně brzo, abychom případně měli dost času ten nábytek prodat někomu jinému a nebo zařídit jeho převoz do Čech. My osobně si myslíme, že koupí nábytku od nás za poloviční cenu by neprohloupil, neboť ložnice je používaná jen tři roky a obývák necelý rok. Neradi bychom se ale ocitli v situaci, že už se budeme muset odstěhovat a nebudeme vědět, co s nábytkem. Zadarmo ten nábytek landlordovi v domě nenecháme už jen z principu.

Jirka tedy landlordovi zavolal a řekl mu, že já jedu s Danečkem ve čtvrtek do Čech, protože v Anglii nedostane lékařskou péči, kterou potřebuje. Shabbir (landlord) u nás pak odpoledne zazvonil. Vyptával se na Danielka, jestli je vpořádku. Řekla jsem mu, jaký má Daneček problém. Nakonec jsem Shabbira pozvala, ať se na Danečka přijde s Rifat (manželkou) podívat. Oba přišli. Divili se, že v Anglii není tak dobrá péče jako v Čechách. Oba měli za to, že Anglie poskytuje tu nejlepší zdravotní péči. Nejspíš nepochybovali, že je lepší než ve východní Evropě. Opak je ale pravdou. Angličtí lékaři nejsou ani schopni rozpoznat, že má Daneček problém. Snažila jsem je přesvědčit, ale nepodařilo se mi to. Pořád mi všichni tvrdí, že z toho vyroste. Já se ale bojím, že pokud se mu nepomůže, tak bude celý život trochu křivý.

Je mi trochu smutno. Zítra zase přijde Shabbir s Rifat (landlord se ženou) a my jim řekneme, že se v květnu budeme stěhovat do Čech. Naše plánované stěhování se stává realitou. Najednou je mi strašně líto, že se náš pobyt v Anglii tak rychle blíží ke konci. Přece jen tu žiji skoro jedenáct let a manžel skoro deset. Je to téměř třetina mého života. Loni, když jsem byla těhotná, jsem se velmi těšila, jak si s prckem budeme užívat zahradu. Tahle představa se nenaplní, protože léto už strávíme v Čechách. Je to zvláštní, teď, když už plánujeme odjezd zpátky do Česka, tak bych snad i byla ochotná v Anglii strávit celé léto. Kdyby nepršelo a bylo aspoň trochu teplo, tak by mi to asi moc nevadilo. Jen bych si zajela do Čech v červnu na jahody a třešně. (Už jsem je nejedla devět let. Jahody zakoupené v Anglii v supermarketu se nepočítají, jelikož s jahodama z české zahrádky nemají nic společného. A Daneček by si určitě také pochutnal.) Ta „naše“ anglická zahrada mi rozhodně bude chybět. Snad se s Danečkem stihneme do Anglie do konce dubna vrátit, abychom si jí ještě aspoň trošku užili. Budeme muset zorganizovat nějaké to BBQ na rozloučenou.

Comments

Leave a Reply