Jan

31

Potřebujeme pro Danečka “playmat”

Filed Under Daniel | Leave a Comment

Dneska jsme konečně pro Danečka objednali playmat čili podložku na hraní. Dívali jsme se na ně na internetu už 24. ledna. Bylo levnější jich objednat víc, a tak jsem se zeptala ještě kamarádky, která má o 3 dny mladší holčičku, jestli taky nechce, vyšlo by nás to tak levněji.Kamarádka souhlasila.

Playmat už potřebujeme jako sůl. Je to něco přes týden, co se Daneček začal otáčet a musím říct, že svoji nově nabitou schopnost zručně praktikuje. Moc se mi nechce Danečka dávat na tu studenou zem, kterou máme v obýváku. Je na ní sice koberec, ten ale tu chladnou zem moc nezateplí. Kromě toho z něj nemám nejlepší pocit, jelikož bych řekla, že pouští chlupy a navíc se v tomto domě před naším nastěhováním chodilo v botech, jak je v Anglii zvykem, a přece jen koberec se nedá vydesinfikovat jako podlaha. (Kdybychom ten dům vlastnili, tak bychom koberce odstranili a položili bychom všude v přízemí podlahu. Je to jednodušší na udržování v čistotě a vůbec praktičtější.)

Bydlíme v klasickém anglickém domě, který je nepodsklepený. V obýváku je obrovské okno, které je asi dva metry široké, shora je asi dvacet centimetrů od stropu a dole je asi čtyřicet centimetrů od podlahy. Okno je jen jednoduché a k tomu ještě špatně utěsněné, takže jím pekelně táhne. Obzvlášť, když necháme do obýváku otevřené dveře. Doufáme, že ta podložka, co jsme pro Danečka objednali, poslouží nejen ke hraní, ale trochu také jako izolace od země a hlavně ji budu moct snadno udržovat v čistotě; tím myslím například utřít, když si třeba Danoušek ublinkne. Určitě nepatřím k ženám, které jsou paranoidní, co se týče čistoty v domácnosti a jejichž domov je sterilní. Ne, že bych si libovala ve špíně, ale anglické domy mají tolik nedostatků, že je snad nemožné, aby někdy byly tak čisté, jak jsme zvyklí z Česka. Koneckonců, jak se říká: “čistota půl zdraví, špína celé” aneb “špína v bytě zdravé dítě”. Takže jsem se naučila úklid brát s rezervou a dávám přednost jiným aktivitám, např. procházce v přírodě (pokud teda zrovna neprší, což tady v Manchesteru není tak často). To už ale odbíhám od původního tématu.

Zatím Danečka ještě nechávám na rozloženém gauči, jež tak připomíná menší letiště (140 x 200 cm), a vždycky ho obložím polštáři, aby nespadl. Nebo aspoň já doufám, že by ho polštáře v případném pádu na zem zastavily. Vím, že ho takhle už nemůžu dlouho nechávat, neboť je den ode dne čilejší a i když ho dám k bezpečnému kraji, tak mu netrvá dlouho se přesunout ke kraji nebezpečnému. Už se docela bojím od něj odejít a tak neodcházím na dýl, než pár vteřin. Jen co dojde ta podložka, tak ji složím na zem a ať si na ní Daneček řádí, co hrdlo ráčí. Už aby tu byla, ať se ještě nestane nějaké neštěstí!

Comments

Leave a Reply