• Categories

  Select Category Daniel  (5) Gadgets  (2) Living in England  (1) travelling  (1)

• Recent Comments

  • Vera on Daniel was born
  • Sonia Cizek on About Simča
  • Joachim on ICY BOX IB-NAS4220 and Subversion
  • [:undefinedObject] » Blog Archive » Subversion on the ICY Box 4220 NAS on ICY BOX IB-NAS4220 and Subversion
  • petra on Daniel was born

• Tags

  7 měsíců Anglie birth Czech Republic Daniel Dr. Vojta Fujitsu-Siemens health care home media server hraní Josef Lada Manchester NAS NAS4220 physiotherapy playmat podložka quiet PC Scaleo E snow St. Mary Hospital subversion trauma vývoj winter

• Random Photo

  Date: 04/10/02

I have purchased this ultra quiet barebone system form Maplin. The barebone system was not so barebone as it came with 3.06GHz Pentium4 CPU, 1 GB of RAM, KWorld DVB-T 210 Hybrid Analogue and Digital TV Tuner Card, and Wireless Network Card.

I have purchased 1TB SATA2 hard drive, which is significantly larger then manufacturer and Maplin recommendations. But by installing Unbuntu 8.10 I had overcome the problem as Ubuntu recognised and fully utilised all installed hardware. I have recycled one my old DVD±RW(DL) Optical Drive by installing into this media server, as well as one of my old Hauppauge WinTV cards.

So far I have managed to watch DVDs, live TV, listen FM radio and browse Internet, read emails and make video phone calls via Skype. As this Media Centre PC features IR remote control and RF keyboard with trackball, it is definitely what we need for our family computational and entertainment needs.

To control whole multimedia side of the PC I have chose to install MythTV, which utilises the remote control and front panel display.

Včera jsme se domluvili s Jirkou, že zítra pozveme našeho landlorda (majitele domu, který si pronajímáme) na návštěvu a oznámíme mu, že se chceme na konci května odstěhovat natrvalo do Čech. Podle smlouvy máme výpovědní lhůtu jeden měsíc, ale když už jsme si jistí, že se budeme stěhovat, chceme mu dát co nejvíc času, aby si mohl najít za nás náhradu. Během svého tříletého pobytu v jeho domě jsme si koupili nějaký nábytek, a tak bychom rádi věděli, jak s ním naložit. Chceme landlordovi nabídnout si ten nábytek za poloviční cenu od nás odkoupit, pokud bude mít zájem. Bylo by dobré se dohodnout dostatečně brzo, abychom případně měli dost času ten nábytek prodat někomu jinému a nebo zařídit jeho převoz do Čech. My osobně si myslíme, že koupí nábytku od nás za poloviční cenu by neprohloupil, neboť ložnice je používaná jen tři roky a obývák necelý rok. Neradi bychom se ale ocitli v situaci, že už se budeme muset odstěhovat a nebudeme vědět, co s nábytkem. Zadarmo ten nábytek landlordovi v domě nenecháme už jen z principu.

Jirka tedy landlordovi zavolal a řekl mu, že já jedu s Danečkem ve čtvrtek do Čech, protože v Anglii nedostane lékařskou péči, kterou potřebuje. Shabbir (landlord) u nás pak odpoledne zazvonil. Vyptával se na Danielka, jestli je vpořádku. Řekla jsem mu, jaký má Daneček problém. Nakonec jsem Shabbira pozvala, ať se na Danečka přijde s Rifat (manželkou) podívat. Oba přišli. Divili se, že v Anglii není tak dobrá péče jako v Čechách. Oba měli za to, že Anglie poskytuje tu nejlepší zdravotní péči. Nejspíš nepochybovali, že je lepší než ve východní Evropě. Opak je ale pravdou. Angličtí lékaři nejsou ani schopni rozpoznat, že má Daneček problém. Snažila jsem je přesvědčit, ale nepodařilo se mi to. Pořád mi všichni tvrdí, že z toho vyroste. Já se ale bojím, že pokud se mu nepomůže, tak bude celý život trochu křivý.

Je mi trochu smutno. Zítra zase přijde Shabbir s Rifat (landlord se ženou) a my jim řekneme, že se v květnu budeme stěhovat do Čech. Naše plánované stěhování se stává realitou. Najednou je mi strašně líto, že se náš pobyt v Anglii tak rychle blíží ke konci. Přece jen tu žiji skoro jedenáct let a manžel skoro deset. Je to téměř třetina mého života. Loni, když jsem byla těhotná, jsem se velmi těšila, jak si s prckem budeme užívat zahradu. Tahle představa se nenaplní, protože léto už strávíme v Čechách. Je to zvláštní, teď, když už plánujeme odjezd zpátky do Česka, tak bych snad i byla ochotná v Anglii strávit celé léto. Kdyby nepršelo a bylo aspoň trochu teplo, tak by mi to asi moc nevadilo. Jen bych si zajela do Čech v červnu na jahody a třešně. (Už jsem je nejedla devět let. Jahody zakoupené v Anglii v supermarketu se nepočítají, jelikož s jahodama z české zahrádky nemají nic společného. A Daneček by si určitě také pochutnal.) Ta „naše“ anglická zahrada mi rozhodně bude chybět. Snad se s Danečkem stihneme do Anglie do konce dubna vrátit, abychom si jí ještě aspoň trošku užili. Budeme muset zorganizovat nějaké to BBQ na rozloučenou.

As I was running low on my main PC hard drive space down as well as my old P3 home server box, I have decided to order my first home NAS because my IT director just recently ordered ICY BOX NAS4220,which I had a good look at at the office. When the box arrived, I had upgraded firmware to the latest one, which allows me to install other applications like MC, SSH, streamripper etc. I have installed some of them and set myself on quest to install subversion. This is what I have been doing all nights for last couple of days. I have managed to installed old version, but I was not able to compile the latest one yet. I am writing the web interface to manage SVN repositories and users just now.

Watch this space I will post my package here.

Dnes je 18. února – Daneček má 7 měsíců. Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí.  Jako by to bylo minulý týden, co jsme se vrátili z Čech a ono je to přesně měsíc. Děti rostou jak z vody a ten měsíc je na Danečkovi řádně znát, neboť samozřejmě pokročil ve svém vývoji. Už se přes tři týdny aktivně otáčí, je, jak se říká, jak živé stříbro. Už ho nemůžu nechat na žádné vyvýšené podložce bez dozoru. Daneček se totiž nejen rád obrací na břicho a pak zpět na záda, on rovnou válí sudy. Preferuje se otáčet na svou pravou stranu (ze zad na břicho) a pak pokračuje ve stejném směru z břicha na záda a tak je vcuku letu o metr jinde, než kam jsem ho položila. Před pár dny jsem si odskočila jen pár metrů do koupelny, když jsem ho přebalovala v ložnici, a nechybělo moc k nehodě. Když jsem se po pár vteřinách vrátila, Daneček byl hned na kraji postele podélně na zádech. Stačilo by jen jestě jedno otočení na břicho a už by spadnul na zem. Viděla jsem ho už z chodby, tak jsem k němu rychle přiskočila. To ve mně velmi zatrnulo. Kdyby spadl, nikdy bych si to neodpustila, ani nepřemýšleje, jak to mohlo dopadnout.

Dneska jsme si také všimli, jak Daneček začal posilovat nožičky. Zapřel se o ručičky a chodidla a zdvihl zadeček do vzduchu a pár vteřin vydržel (poprvé to vlastně udělal už včera). A také si pomalu trénuje zvedání na kolínka a pohybuje se zepředu do zadu několikrát tam a zpátky (to jsem si všimla poprvé dneska). No, myslím, že bude do měsíce lozit. Ačkoliv se na to těším, tak se také trochu bojím. Budeme muset doma udělat pár změn, abychom to tu měli víc “baby friendly”, aby se Daneček o něco nezranil. Budu ho muset prostě hodně hlídat.

Co se týče pohybových schopností, tak bych ještě měla dodat, že se Daneček už umí vzpřímit na břiše až po zadeček. V této poloye netráví moc času, jen občas se vytáhne, jako by se chtěl rozhlédnout. Kdy si hraje, tak vetšinou leží na větší části bříška.

Ještě před pár dny byla Danečkova nejoblíbenější hračka nafukovací válec. Docela si s ním vyhrál a taky s ním hodně posiloval svalečky, jak do něj různě plácal ručkama a nožkama. Dokonce se o něj zapíral ručkou v poloze na břiše a tělíčko, rovněž podpírané válcem, vytáhl hodně nahoru.

S tím vzpíráním to musíme brát vážně. Když šel dnes večer Jirka kontrolovat Danečka do postýlky, protože nechtěl usnout a plakal, tak ho prý našel zavěšeného na horním madle a že prý úplně hlavou vykukoval z postýlky. Nevím, jestli to mám brát uplně doslovně, každopádně pro bezpečnost našeho dítěte bychom měli co nejdříve snížit dno postýlky.

Jinak jsem si také dneska všimla, že Daneček začal vyslovovat jasnější slabiky. Hodně říká třeba: “ete, iti, tete, tata”. Jsem zvědavá, kdy přijde první slovo a co to bude.

Dnes jsme byli s Danečkem po dlouhé době na Breastfeeding Group. Je zvláštní, co s ním nové prostředí udělá. Doma je Daneček jako drak a kutálí se po sví podložce v obýváku takovým tempem, že mu 1,5 x 1,8m nestačí. Dnes na skupince se téměř neotáčel a jen pozoroval. Jen na závěr mě trošku pobavil. Začal se sápat na Isabel (o den starší holčička) a chtěl jí sebrat nějakou knížečku. Isabel se ale jen tak nedala. V jeden moment se nad ní Daneček naklonil a šáhl jí na očičko, tak jsem ho mírnila a ručičku mu oddělala. Hned na to pro změnu Isabel šáhla Daneěkovi do oka, tak jsem ji taky krotila a ručku jí sundala. Ta ale hned na to šáhla Danečkovi po oušku a to se mu nelíbilo. Tak jsem ho zase zachránila, ale Isabel se nedala a začala ho za to uco zase tahat a tentokrát se Daneček rozbrečel. To už jsem ho ale opravdu musela předIsabel zachránit. Víte, děti mají děsnou sílu a věřím, že to Danečka docela bolelo. Danečku, ty ses nechal přeprat holkou a nebo jsi byl hodný chlapec, co se s holkama nebije? Mám to až na ten poslední útok natočené na mobilu. Snad se mi to podaří sem časem uploadovat

Dneska kolem jedenácté hodiny dopoledne došly ty playmaty. Docela rychlý servis, v sobotu jsme je objednali a dnes je středa a jsou tady. Kde jsou ty časy, kdy člověk pro každou věc musel jet někam do města. Internet je úžasný. Nejsem si sice jistá, že v Česku je nakupování přes internet tak běžné, jako tady v Anglii. V Čechách se přece jen asi lidi pořád bojí. Fakt je, že já bych se v Čechách možná taky bála. Přece jen tady v Anglii už je to řadu let běžné, a tak se tomu přizpůsobily i finanční instituce a platební systémy (např. banky, kreditní karty), a tak nakupování online je bezpečné. Nejbezpečnější je nakupovat online s kreditní kartou. O kreditkách toho vím hodně, neboť jsem několik let pracovala v zákaznickém servisu pro kreditní karty jedné americké banky působící  v Anglii. Pokud je vaše kreditka zneužita nákupem online, tak vám vaše banka či poskytovatel karty musí daný obnos uhradit. Tohle téma ale teď nechci rozebírat, snad se k němu někdy vrátím v nějakém jiném článku.

Jsem ráda, že očekávaná podložka konečně dorazila. Konečně můžu dávat Danečka na zem, kde bude v bezpečí. A nejen to, jsem přesvědčená, že mu na té zemi bude podstatně líp. Bude mít víc prostoru pro svůj pohybový rozvoj. Bude to pro něj také pohodlnější, protože podložka není ani příliš měkká ani příliš tvrdá, bude se mu na ní podstatně líp hýbat. Aspoň zpočátku, než si svoje pohybové techniky lépe natrénuje. Podložka bude Danečka také stimulovat, neboť je to vlastně puzzle, jehož jednotlivé díly jsou velké asi 30 x 30 cm a obsahují písmena a číslice. Jednotlivé díly, písmena a číslice jsou v různých barvách.

Když Daneček spinkal, vyhradila jsem v obýváku místo, abych mohla playmat složit. Výsledek se mi líbil – různé barvy pěkně místnost oživily. Překvapení bylo připravené, jen jsem musela počkat, až se Daneček probudil.

A Danečkův první dojem? Myslím, že se mu jeho nový playmat líbí. Zvědavě si ho prohlíží a zkoumá povrch materiálu. Ten není hladký a Daneček po něm neustále jezdí nehtíkama. Jezdí tak divoce, až se bojím, aby si ty nehtíky nepolámal. Snad ho ten povrch přestane zajímat dřív, než se tak stane!

Dneska jsme konečně pro Danečka objednali playmat čili podložku na hraní. Dívali jsme se na ně na internetu už 24. ledna. Bylo levnější jich objednat víc, a tak jsem se zeptala ještě kamarádky, která má o 3 dny mladší holčičku, jestli taky nechce, vyšlo by nás to tak levněji.Kamarádka souhlasila.

Playmat už potřebujeme jako sůl. Je to něco přes týden, co se Daneček začal otáčet a musím říct, že svoji nově nabitou schopnost zručně praktikuje. Moc se mi nechce Danečka dávat na tu studenou zem, kterou máme v obýváku. Je na ní sice koberec, ten ale tu chladnou zem moc nezateplí. Kromě toho z něj nemám nejlepší pocit, jelikož bych řekla, že pouští chlupy a navíc se v tomto domě před naším nastěhováním chodilo v botech, jak je v Anglii zvykem, a přece jen koberec se nedá vydesinfikovat jako podlaha. (Kdybychom ten dům vlastnili, tak bychom koberce odstranili a položili bychom všude v přízemí podlahu. Je to jednodušší na udržování v čistotě a vůbec praktičtější.)

Bydlíme v klasickém anglickém domě, který je nepodsklepený. V obýváku je obrovské okno, které je asi dva metry široké, shora je asi dvacet centimetrů od stropu a dole je asi čtyřicet centimetrů od podlahy. Okno je jen jednoduché a k tomu ještě špatně utěsněné, takže jím pekelně táhne. Obzvlášť, když necháme do obýváku otevřené dveře. Doufáme, že ta podložka, co jsme pro Danečka objednali, poslouží nejen ke hraní, ale trochu také jako izolace od země a hlavně ji budu moct snadno udržovat v čistotě; tím myslím například utřít, když si třeba Danoušek ublinkne. Určitě nepatřím k ženám, které jsou paranoidní, co se týče čistoty v domácnosti a jejichž domov je sterilní. Ne, že bych si libovala ve špíně, ale anglické domy mají tolik nedostatků, že je snad nemožné, aby někdy byly tak čisté, jak jsme zvyklí z Česka. Koneckonců, jak se říká: “čistota půl zdraví, špína celé” aneb “špína v bytě zdravé dítě”. Takže jsem se naučila úklid brát s rezervou a dávám přednost jiným aktivitám, např. procházce v přírodě (pokud teda zrovna neprší, což tady v Manchesteru není tak často). To už ale odbíhám od původního tématu.

Zatím Danečka ještě nechávám na rozloženém gauči, jež tak připomíná menší letiště (140 x 200 cm), a vždycky ho obložím polštáři, aby nespadl. Nebo aspoň já doufám, že by ho polštáře v případném pádu na zem zastavily. Vím, že ho takhle už nemůžu dlouho nechávat, neboť je den ode dne čilejší a i když ho dám k bezpečnému kraji, tak mu netrvá dlouho se přesunout ke kraji nebezpečnému. Už se docela bojím od něj odejít a tak neodcházím na dýl, než pár vteřin. Jen co dojde ta podložka, tak ji složím na zem a ať si na ní Daneček řádí, co hrdlo ráčí. Už aby tu byla, ať se ještě nestane nějaké neštěstí!

It is great feeling to be back home (Czech Republic). When we came in December, the weather here was very cold, but there was no snow on fields and roads. I was a little disappointed, but after the New Year temperature went a bit up and snow started coming down. In couple of days everything is covered by snow like on Josef  Lada’s pictures. Even Jaromir Nohavica wrote song “Ladovska zima” about such a beautiful winter citing mister Lada pictures as well.

We have spent a lot of time in Simona’s home place, village called Grygov. The main square has a small park and a little chapel which looks picturesque. This beautiful view is available from Simona’s parents house.

We have noticed that Daniel is curved when laying on his back.  Apparently he suffered trauma during his birth. We went to the Czech Republic to spend Christmas and New Year season with our families, but we spent the most time visiting doctors and physiotherapists, because Czech health care is far better then UK one. E.g. Infants get 9 checks in the first year of live, but in UK only two. British specialists neglect small issues which are picked by Czech doctors and corrected before it is too late.

Daniel’s nape trauma was affecting his spine muscles down to his hips. He had difficulty to turn to one side and pick up things. We had visited physiotherapist from RL-Corpus, s.r.o. who applied some of Dr. Vojta method exercises, which we carried out at home as well. We can see major improvement just in 10 days.

Our son Daniel was bornin St. Mary Hospital, Manchester. We have chosen his name very pragmatically based on the prenounciation, spelling and content of diacritical characters in his name, because we live in Great Britain, where prenounciation of the name Daniel is similar to czech prenounciation. Daniel was born with weight 2,82kg and he measured 47cm in length. You can see more of his photos in Daniel’s photoalbum.